pandemie včera, dnes i zítra

Letošní jaro a podzim budou mít asi něco společného - pandemii koronaviru. Já to ale vnímám úplně jinak, obráceně.


Jaro: Koronaviru se moc nebojím, nebýt těhotná, po zánětu žil a nemít ty záchodové příhody, jdu dělat dobrovolníka, darovat krev nebo něco. Čas se strašně vleče - to jsem teprve v 10tt? Celý dny sedím u pc a věnuju se distanční výuce - pěknej vopruz! 

Podzim: Přiznávám, že se koronaviru celkem bojím - nechci se nakazit, nechci teplotu, kašel, komplikace před porodem, štve mě, že to lidi podceňují, smířila jsem se s tím, že v porodnici budu prostě bez návštěv... Čas strašně letí - to mám už za 9 týdnů termín? Celý dny se válím vlastně doma od ničeho k ničemu - pěknej vopruz!

No, nic - roušky nasadit a počkáme, jak to dopadne....



Slovo "pandemie" mně nicméně nepřestane připadat vtipný....

Komentáře

Okomentovat

Díky za Tvůj komentář - aspoň mám důkaz, že to někdo čte.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Návrat z prázdnin

Obrázek
Tak! A léto je v čoudu. Ok, úplně ne - ještě zbyteček srpna a září a to že je dnes šeredně neznamená, že už hezky nebude...ale končí prázdniny = končí léto a nenaděláš nic. Počasí je vlastně krásně šeredný - jako stvořený pro válení s knížkou. Válím se (! v 11 dopoledne!), ale s tím mým lidským klíštětem na hrudi a knížku jsem nechala vedle. Na netu nic není, tak po 100 letech píšu na blog. Klasicky jsem za léto rozepsala asi 10 příspěvků a houby...to už asi jinak nebude :D Co je jinak novýho?  > Triliarda věcí mě štve a triliarda věcí těší, tak se to nějak vyvažuje.  > Ráda teď používám číslovku triliarda. > Dnes jdu na 2.dávku očkování. > Klíšťátko má 3/4 roku, 4 zuby, umí zavolat na kočku, snaží se lézt a sedět a nejde jí to a přesedlali jsme nasporťák. > Od září máme velký plány - chodit na kojenecké plavání a snad i cvičení - dá-li pán bůh a nebude zas lock down a klíšťátku se tam bude líbit, tak třeba konečně poznám nějaký místní maminy. Uvidíme. A co vy? Jak se má
CELÝ ČLÁNEK

bylo - nebylo

Obrázek
Moje oblíbené téma - ohlédnutí zpět! Dnes je to 11 let (aspoň myslím), co jsem si založila tenhle blog a začala projekt 365. Schválně jsem si projela na exteráku fotky z té doby a je to dobrej bizár. A pozor! První fotka mýho blogu a projektu 365! Foceno prehistorickým vysunovacím Samsungem (aspoň myslím) - vidíte ty pixely? :D V mnoha ohledech se můj život za těch 11 let absolutně šíleně změnil, ale ve výsledku jsem furt stejná - ty fotky jsou samý kafe a kočky :D Mám stejnýho chlapa, stejnou práci (ok, teď mám trochu pracovní pauzu), stejnej účes, stejný telefonní číslo, stejnej počet vrtanejch zubů,... Jen mám tak nějak o jednu holčičku víc, o babičku a dědečka míň, opustil nás milovaný Edgárek, ale přibyl Bedříšek a Kočárka, přestěhovala jsem se (vlastně 2x), vyrostly mi (skoro) dva zuby, odmaturovala první třída,... Jooo, povíme si za 11 let...
CELÝ ČLÁNEK

IQ tykve

Obrázek
Došla jsem k závěru, že bych potřebovala být o něco chytřejší nebo naopak o něco hloupější. Aktuální úroveň mé inteligence a paměti mi totiž komplikuje život :D Třeba dneska - byla jsem na kontrole v poradně (poprvé v porodnici) a nějak mě to intelektuálně neuspokojilo nebo jak to říct. Jako jo, co by mě na tom mělo uspokojovat, že? Ale žádná komplikovaná otázka, kolonka ve formuláři, nad kterou bych musela přemýšlet (ok, telefon a rodný číslo partnera si nepamatuju, ale jedno jsem vyčetla z mobilu, druhý z papíru). Ještě teda jméno pro chlapečka jsme moc nepromysleli, ale na něčem jsme se nakonec dohodli a asistentka se tvářila, že to prostě nehoří (haha, stejně klučičí jméno Holčičce dát nemůžem). Doktor mi neřekl novýho vůbec nic - hlavičkou dolů, zádíčka vpravo, dole se nic neděje. Doma jsem rozluštila aspoň ty 3 zkratky (13 znaků včetně čárek a dvojtečky), co mi napsal do průkazky (jo, to zas jo, moje gyndařka tam toho psala mnohem víc, ale totálně nečitelně :D). Musela jsem teda
CELÝ ČLÁNEK