Obludárium

Můj bloček se definitivně o ničem, vím o tom. Ale ruku na srdce - co teď není o ničem? Nic novýho se neděje, nikdo nic zajímavýho nedělá, žádný zajímavý klepy, nic. Z médií a internetu se na nás valí jen samé negativní zprávy a i přesto chce být každý radši negativní než pozitivní. Na hlavu, no. Co bude za rok, za měsíc, za týden? Bůh suď. Ale teď je teď a nic mi neschází a to stačí. Moje pravá ruka - říjen 2019 Moje pravá ruka - říjen 2020

Válím se jak vyvrženej vorvaň na gauči s knížkou, ale vůbec se na to čtení nemůžu soustředit - a přitom je to napínavá detektivka. Holčička v břiše sebou mrská bez ustání ze strany na stranu a tlačí do žeber. Mimo to je to bichle a blbě se mi drží (a o skákající břicho se opírá nic moc). Jinak se nic moc neděje - zpřísňující se opatření mě nechávají chladnou - jestli je nebo není otevřenej třeba papírák, je mi dost jedno. Jenom v pátek, když jsem byla v Brně, jsem ty zavřený kšefty trochu pocítila. Cesta i odběry byly v klidu, ale k doktorovi pro výsledky jsem měla jít až za dvě hodiny. Úkol zněl jasně - nasnídat se, nezmrznout venku a zabavit se. K realizaci moc variant nebylo - takže cca 3/4 hodiny v tescu (prošla jsem úplně všechny uličky), k snídani kafe ze samoobslužnýho stánku (ale omylem sladký!) a nějaký nedobrý pečivo na lavičce venku (uvnitř všechny zrušený a venku na půlce cedulka "nesedat"), pak jsem se chvíli bavila krmením holuba a pročítáním novinek na netu a p

Trochu pocit zmaru. Jsem zalezlá doma a nic užitečnýho pro lidstvo nedělám. Stejně jsem to měla i na jaře - žádný dobrovolnictví, žádný darování krve, pomoc rodině, ostatním, nic. Na jaře jsem aspoň pracovala, teď maximálně peru a žehlím plenky. Nemám tenhle pocit neužitečnosti ráda, no... ale stejně žádnou super aktivitu vymýšlet nebudu. Já to jednou napravím! Jinak se mám fajn, nemusím řešit žádný vele problémy - jen blbosti. Moje (nová) doktorka je covid pozitivní, tak jdu po neděli poprvé v životě k chlapovi. O nic nejde, nějak to přežiju, ale už teď jsem z té představy zpocená až na zadku (a bůhví kde ještě). To je pro mě tak  na panáka na kuráž, ale toho si  teď jaksi nedám, že... Aspoň za tou rouškou trochu schovám, jak jsem rudá.  Měla bych si sbalit věci do porodnice a nějak mi to nejde či co - vůbec se mi do toho nechce, no. Do toho čekám na novou úvěrovou smlouvu - snad ji stihnu podepsat do porodu... Jmenuji se Earl a na fotkách mám vždy zavřený oči (a otevřenou pusu) Z rad