Obludárium

Všichni si stěžují. Všude a na všechno. Fakt hrůza hrůz - vzít si třeba do obchodu roušku nebo odejít v 10 večer z hospody. Člověk by čekal, že si po jarních zážitcích bude někdo vážit otevřených obchodů a hospod...a houbelec. Jako jo, já si taky stěžuju. Na to, že si ostatní stěžují a obecně na cokoli v tom zvláštním bezčasí, co teď zažívám. A víte co? Já můžu! Jsem přece těhotná. Na to, že je už bejby čelem natočeno ke startovní čáře a přibírá ještě rychleji než já (a to je co říct!), jsem tuhle magickou výmluvu zas tolikrát nepoužila (přijde mi to blbý a nefér ke všem,  co těhotní už/ještě nejsou nebo nevlastní dělohu), ale aspoň tady na bločku si to jednou dovolit můžu, ne? V některých případech to prostě ani nestojí za tu námahu - to máte fůru práce navíc: naštvat se, zrudnout, vypustit několik peprných nadávek, říct to všem, které potkáte, napsat nějakej vzteklej mail, napsat útočnej monolog na FB a pod ním reagovat na všechny podobně vzteklý komenty... Stojí to za to? Nestojí! T

Letošní jaro a podzim budou mít asi něco společného - pandemii koronaviru. Já to ale vnímám úplně jinak, obráceně. Jaro: Koronaviru se moc nebojím, nebýt těhotná, po zánětu žil a nemít ty záchodové příhody, jdu dělat dobrovolníka, darovat krev nebo něco. Čas se strašně vleče - to jsem teprve v 10tt? Celý dny sedím u pc a věnuju se distanční výuce - pěknej vopruz!  Podzim: Přiznávám, že se koronaviru celkem bojím - nechci se nakazit, nechci teplotu, kašel, komplikace před porodem, štve mě, že to lidi podceňují, smířila jsem se s tím, že v porodnici budu prostě bez návštěv... Čas strašně letí - to mám už za 9 týdnů termín? Celý dny se válím vlastně doma od ničeho k ničemu - pěknej vopruz! No, nic - roušky nasadit a počkáme, jak to dopadne.... Slovo "pandemie" mně nicméně nepřestane připadat vtipný....

Sestra se před pár týdny strašně smála mému tvrzení, že lidi zatím trochu svým břichem matu - "buď je těhotná nebo má špek a nemá soudnost". Co si budeme nalhávat, ono platilo oboje současně - vešlo se tam mimčo i špek a soudnost jsem neměla nikdy. Když ale teď vidím svoje fotky z dob dávno minulých (a tím myslím časy před těhotenstvím, ale třeba i dobu do 25tt) žasnu, jak jsem byla neskutečně štíhlá! Proč mi to nikdo neřekl dřív? 32 let štíhlosti a já o tom vůbec nevěděla!                                                                  16 tt vs. 30 tt Zajímavý je, že ten kulatej pupek ani tolik nevnímám. Teda když přestanu vzpomínat na všechno to oblečení, co neobleču, nebudu počítat, to že mi pořád břicho různě skáče a mění tvar a přestanu se podivovat nad tím, že se mi prsa dotýkají břicha (pro mě zatím asi nejdivnější fyzická změna...). Prostě už moc nevím, jaký to bylo ho nemít (tedy mít ploché břicho).  Neodpustím si malou poznámečku, aby se nepletly dojmy a pojmy: pup

Tramtadadááá, jsem doma už víc jak týden. Co jsem stihla? Přebrat a roztřídit 6 krabic dětských oblečků (jen co to budu mít i kam uložit, tak to všecičko vyperu a vyžehlím), umýt okno v kuchyni, naskenovat 4 učebnice angličtiny, dolepit fotky do alba, vyplnit první strany mimi - deníčku, 2 holčičí randíčka, zajít na hřbitov, 1 pracovní schůzku a následných x hovorů k tématu, které mě vlastně jen deptají, dočíst knížku, přečíst miliardu blbostí na netu, podívat se na celý týden Prostřena (omlouvá mě jen to, že tento týden vařili šéfkuchaři) a díl Výměny manželek (neomlouvá mě nic, prostě to tam začalo po skončení jiného programu a já na to u skenování koukala dál...). Vzrůšo, že?                        Začínám chápat, proč se na mateřskou nastupuje 6 - 8 týdnů před porodem. To, že už žena potřebuje víc odpočívat a tak, je jen takové maskování reality. Ruku na srdce - vy jste v těhotenství trpěly únavou jen poslední 2 měsíce? Dál se vždy mluví i o tom chystání výbavičky - jasně, jasně, a