VŠECHNO je možný

Úplně všechno. A ne ,že ne. Znáte ten pocit, když koukáte na knížku nebo film a žasnete nad tím příběhem. Je jedno, jestli je to podle pravdy, smyšlený nebo úplný sci-fi. Vždy si říkáte, to se mi v životě nemůže nikdy stát, takový hrůzy už lidstvo dneska nepotkají, to se stává jen ve filmech a podobná klišé.

Nikdy bych nevěřila, že na vlastní oči (ok, já to vlastně neviděla) ...nebo kůži (ok, na kůži taky úplně ne)...nebo prostě že zažiju úder bleskem. A ejhle! V červnu si takdle jedeme na výlet a napere do nás blesk. Jaká je asi pravděpodobnost?

Když nad takovejma věcma přemýšlím, úplně mě vždy polije horko - co bych dělala, když... Ono to ale vždy nějak dopadne a nějak se vyřeší. Adrenalin člověka zachrání. Ale s každým divným zážitkem jsem paranoidnější a paranoidnější. A jako divíte se mi? Vždyť se děje tolik nepředvídatelných věcí.

Napadlo by vás, že fakt přijde pandemie jak ze sci-fi filmu, že bude celá republika chodit v rouškách, zavřou se školy a hospody?  Mě ne! Nikdy! Celá situace mi přijde pořád jaksi neuvěřitelná.