Jen počkej... aneb největší šoky těhotenství

"Jen počkej až..."

"To já, když byla těhotná, tak...."

Takový ty klasický věty, který jsou asi myšlený dobře, ale často zní spíš jako výhružky. Čekám. A co jako? Influsrandy na soc. sítích (a na soc. dávkách :D) často šokovaně oznamují světu, co je na těhotenství a mateřství strašně překvapilo, co nečekaly, na co nebyly připravené a co nového objevily. Čekám (a teď bez ironie), co tak strašlivě šokuje mě. Ne, co bude náročný a budu těžce zvládat, ale co mě fakt ŠOKUJE!

Těhotenství totiž moc ŠOKŮ nepřineslo. Jako ne, že bych předem věděla, co přesně mě kdy čeká za vyšetření, co vše je třeba koupit, zařídit, jaké hodnoty odpovídají určité fázi těhotenství a tak - to jsem si prostě v průběhu prvních týdnů přečetla, dozvěděla se něco, co jsem do té doby moc neřešila, ale šok to nebylo. Bylo mi špatně, byla jsem unavená, přibrala jsem, pálila mě žáha, přibrala jsem ještě víc... někdy třeba nepříjemný, ale pořád nic šokujícího.

Největší překvápko (haha, zatím - jsem v 38.týdnu, takže to největší překvápko v podobě porodu a miminka mě čeká) pro mě bylo rozhodně břicho - nedokázala jsem si představit, jaké to je mít před sebou ten miminkovský hrb a už vůbec jsem si nedokázala představit jaké to je cítit to hemžení v něm. Šok to není, když otěhotníš tak to břicho a pohyb v něm tak nějak čekáš, ale nový pocit to je rozhodně.

Jo, vlastně mě dva šoky napadají - jeden dost ujetej a v druhým případě mě šokuje, že jsem to čekala horší.

Šokující pro mě bylo, když se mi prsa bez podprsenky začaly dotýkat břicha. To jsem se svým plochým hrudníkem a relativně plochým břichem nikdy nezažila a ani mě to nějak nenapadlo - takže jo, byl to ŠOK!

Druhý šok přišel teď v 3.trimestru. Bříško je větší, já  méně ohebnější a opravdu je těžší obout se, ostříhat nehty, oholit nohy... Já ale čekala, že to bude horší! Že budu opravdu potřebovat nutnou pomoc i při běžných činnostech, že se už vůbec nikam neohnu, nedřepnu a tak. A ono to jde, není to moc elegantní, pohodlný, rychlý, ale jde to. Čekala jsem to horší (uvidíme za nějakej ten týden...).

Takže jdu čekat na šoky dál.

Možná je ale ten problém jinde, možná je celej svět pořád tak plnej šoků, že já už se nedokážu dostatečně vyšokovat.