jaro je ve vzduchu

Ne že bych mávnutím kouzelného proutku neměla žádné starosti, ale tak nějak to zase přestávám vnímat. To to blížící se (a houby blížící se - už je tady!) jaro. Dny jsou delší, slunečnější, vzduch voní. Tuhle předjarní dobu mám ze všech částí roku nejradši, to je to moje počasí :)
Taky na vás jaro takdle působí? Haló? Je tu někdo?

Jinak máme kompletní koupelnu (ufff!) a mám odevzdaný daně (jedno velký ufff!). Teď už očekávám bandu chlápků v černých brýlích, co mě odvlečou a zavřou mi pusu jako v Matrixu za to, že jsem blbě zdanila nějakou stovku. 


Aktuálně se blíží můj velkej ples (ok, on není můj, ale prostě to bude velký) - takže tu máme nový stres. Ze stresu se celkem cpu, takže se začínám bát, že se nevlezu do sukně - a to mě stresuje o to víc! Áááááá! Začarovaný kruh, no...

Nicméně dva plesy jsem letos už přežila (ten kapr ne...), tak přežiju i ten poslední :)


starosti

Dnešní doba už asi blogům nepřeje. Často nadávám, že žádný z blogů, co jsem dřív ráda četla, už neexistuje, ale sama to mám stejně - blog de facto smazaný a nic nového na něm. 

Nj, dokud byl člověk na VŠ přišly mu ty jeho starosti strašně zajímavý, a když o nich psal, cítil se důležitě jak ředitel zeměkoule. Teď  mi přijde lepší o starostech radši nemluvit a radši si je nepřipomínat (daňový přiznání? cože?) aneb vytěsňovat, jak to jen jde :) Tomu se říká dospělost :D

Nj, z bloggerů jsou youtubeři a influenceři, fb nahradil youtube a ještě víc instagram. Hrozně by mě zajímalo, co přijde dál. Po dlouhých článcích, přišly krátké tweety a honění hlavou, pak fotky, videa, vlogy a instastoríčka. Co může přijít dál? 
Co budou dělat influenceři, až jim youtube přestane sypat? Tohle je takový perpetum mobile zkázy - člověk žije zajímavý život, studuje, chodí do práce, občas si něco koupí a má z toho radost -> založí si youtube a začne o životě a nákupech točit -> stane se úspěšným, firmy mu začnou posílat věci,  jeho youtube začne vydělávat za reklamy -> přestane pracovat a živí se youtubem -> videa jdou do háje, protože nemá o čem točit - jen dřepí doma a rozbaluje balíky, ze kterých ani nemá radost, protože na ně nešetřil, netěšil se na ně -> vzhledem k tomu, že každý shlédnutí navíc jsou peníze, tak rozjede propagandu "nenechte si ujít moje video" ideálně na instagramu, kde do stories přidává vlastně jen info o tom, že bude video -> protože pořád jen poletuje z jedné sociální sítě na druhou, nesleduje už nikoho dalšího a snadno mu ujde, že o té dovolené v Dubaji, na Bali apod. točili video už všichni ostatní -> chce to něco novýho, takže začne točit videa plný mouder a vlastních názorů, který vyolávají hejty -> točí videa o tom, jak jsou ti hejtři ubozí, což vede jen k tomu, že si i rozumní a nezaujatí sledující začnou o našem milém youtuberovi myslet, že je celkem ubohej ->chce to něco aktuálního, co chytne - ááá, zero waste, minimalismus, přírodní kosmetika -> njn, jenže jak chceš spojit zero waste a minimalismus s youtube kanálem o nakupování a novinkách? -> a takovej to byl youtuber - pořád má sice spoustu sledujících, ale reálně už ho sledují jen děti a to jen proto, že je to mezi spolužáky zrovna in.

Jojo, mít starosti jako youtuber, to by bylo něco. Místo toho tu mám nesedící návod, nad ním zamračenýho chlapa, čekám na chybějící balík, končí mi dovolená, nemám nachystaný daně...




ponovoroční nicnedělání

To perníčkový latté (beztak jsem ho koupila jen kvůli obrázku perníčku na obalu) není zdaleka tak dobrý, jak to zní a navíc v něm mám kočičí chlup. Dalo se to čekat (a taky že jsem to čekala) - všechny tyhle nápoje zní strašně fancy, ale chuťově to všechno chutná stejně přeslazeně.

Venku začíná sněžit - fakt mám pocit, že to ta příroda dělá schválně, že se vysmívá té lidské posedlosti mít to na Vánoce hezký. Podobně se vysmívá kočka mé snaze mít to doma hezký - aneb proč jsou v nových záclonách už dírky od drápků a silon z nově opravené žaluzie už se zase hýbe?

Prokrastinuju. Tak moc, že píšu ve středu dopoledne na blog. Nádobí umyté, prádlo vyžehlené, uklízet není co. Na ploše na mě čekají dva dokumenty do práce, které je potřeba přečíst, napsat, opravit, dodělat. A já to odkládám!

Děláte to taky? Jo, děláte to taky - to dělá totiž každej :D Takže už jen pár hltů toho perníčkovýho zklamání, ještě chvilka dívání se z okna na sníh a odhánění kočky od záclon... 


vzpomněla jsem si na blog

Kde jsou ty časy, kdy frčely blogy. Já bych si tak ráda nějakej početla, zadiskutovala, ale neee - teď frčí videa - youtube a instastories (to jsem zvědavá, čím budou časem nahrazeny). Vlastně to mám ale stejně - na blog nepíšu, na fb nepíšu, jen instagram občas nakrmím nějakým tím feedem. Není čas nebo co.

A přitom to bylo fakt pěkný - kdysi v roce 2011, kdy jsem si založila blog a cca 2 měsíce poté koupila notebook. Mám ho pořád - ten blog i ten notebook, ale oboje tak nějak stojí za penderek :-/ Právě proto jsem od Ježíška dostala nový počítač a právě proto píšu dneska na blog. 

Rok 2018? Zcela nečekaně a neplánovaně rok velkým změn. 
Rok 2019? Vůbec netuším.

Mám letos maturanty (tak jako doufám, že odmaturují) a úplně z nich odkapává ta hrůza ze zodpovědnosti ("musím udělat maturitu" a "co když ji neudělám?" a "kam jít po střední?" a "co když mě nevezmou na vejšku?"). Zajímavý jak se to změní - na vysoké bude ta hrůza menší a zodpovědnost větší a po ní? Tak to je úplná katastrofa - přes všechnu tu zodpovědnost už člověk na hrůzu a děs nemá kdy. Trochu si z toho dělám srandu (a to ještě nemám děti...a co až ty děti budou mít maturovat!), ale prostě to takdle mám - vždycky jsem nějak tušila, co bude a čím jsem starší tím míň vidím dopředu. A ono je to asi dobře, že? Tím víc totiž žiju okamžikem. A takovej bude rok 2019. Prostě 365 okamžiků :)

Článek celkem o ničem, že? Ale nějak se začít musí :D



Podzimní rozpor

Znám spoustu lidí, co říkají, že milují podzim. A taky znám fůru lidí, co jsou podzimem znechucení a otrávení. A já nějak nevím. Prostě roční období - každý má přece svoje plusy a mínusy.


Podzim ve mě vzbuzuje dva pocity, které mám zakořeněné někde hluboko a moc nevím, kde se vzaly.







Předně mě podzim uklidňuje - poslední kytky odkvetly, sklízí se poslední plody, příroda se rukou člověka nebo rukou vlastní mění, zazimovává a vše se tak nějak uklidí na zimu.
Myslím, že tenhle pocit vznikl v dětství - přišel podzim = posbírali se brambory a to znamenalo zimní klid od všech těch zemědělských prací, které jsem jako malá nesnášela.








Bohužel ve mě podzim vzbuzuje i jakýsi vnitřní neklid. Honem, honem, nestíhám, už je zase tma! Tohle mám asi taky z dětství, protože psát úkoly za tmy je přece bububububu! Takovej prostě nepochopitelnej stres i když vím, že no a co - tak je tma, no bóže, tak přece nekouše!









































Podzim je pro mě prostě plnej jakýhosi rozporu.  Ale taky barevnýho listí, hub, jablek, jeřabin, šípků, kaštanů, ořechů, teplých dek, horkých koupelí, štrůdlů, horkých nápojů a prostě pumpududum :)



Alenka v říši byrokracie

Můj hypotéční život je čím dál tím kouzelnější. Nemůžu říct, že by to nebyl stres, ale každá další návštěva nového úřadu přináší nové poznání a zážitky. Třeba zrovna včera...
Šla jsem se přihlásit na správu našeho bytového družstva - prvně jsem v dešti chvíli obcházela budovu, protože jsem nemohla najít dveře (který byly hned z ulice!), pak jsem chvíli šmejdila po chodbě, protože jsem nevěděla kam jít (aspoň jsem trochu uschla). Zas tak nemožná nejsem, takže jsem příslušnou paní našla, vysvětlila jí, co chci, předala papíry. Paní byla milá a ochotně mi začala vysvětlovat postup...v tom bodě začala naše konverzace trochu drhnout:

Paní: Máte SIPO?
Já: Cože?
Paní: No, máte na tom svém trvalém bydlišti SIPO?
Já: No, asi ani ne...

Jo, odcházela jsem znechucená sama sebou - mám vysokoškolskej titul, ale nevím, co je to SIPO. Natož kde se bere a k čemu je dobrý (kecám, dneska už to vím). Můj drahý taky nevěděl a politoval mě  "SIPO - to zní jak nějaký bonbony, co? Nebo spíš krmení pro slepice, ale to by se asi psalo s Y".

Na poště to nebylo o moc lepší - u vyvolávacího systému zásadně beru "odeslat zásilku" nebo "převzít balík" a teď jsem hledala tlačítko "SIPO", které tam prostě nebylo - vybrala jsem tedy tlačítko "Další služby a reklamace", což celkem sedí - potřebovala bych zreklamovat.

Z míry mě celkem vyvedl i fakt, že zřízení SIPO bylo zdarma. Paní za přepážkou mi ale stihla nabídnout pojištění domácnosti a úvěr (na poště? pojistit se od panáčka co má vzadu truhličku a vepředu trubičku?). Odmítla jsem s tím, že nepotřebuju a že na to už ani nemám peníze.

Takže takhle já teď žiju. Každý den se můžu těšit na nové vzrušující zážitky, každý den se něco nového naučím. Aktuálně netrpělivě očekávám obálku, email nebo telefonát (ten by byl úplně nejlepší - musela bych na otázky odpovídat hned, upřímně a bez hledání na internetu) od EONu. Možná bych si jako přípravu měla oprášit učivo fyziky 3. ročníku SŠ.




Hypotéka je životní styl

Všechno to začalo 21.3. jedním telefonátem. Byl večer, šla jsem z návštěvy u spolužačky ze střední a cestou jsem zavolala na číslo z inzerátu (ó, jak já nerada telefonuju). Na druhý pokus jsme domluvili schůzku a prohlídku. A to byl start našeho nového životního stylu - njn, kdo dneska nemá hypotéku, jako by nebyl.
První dvouměsíční oříšek byl ve jménu hypotéky. Internet v tomto zklamal - žádný návod "jak si vzít hypotéku a nezbláznit se" jsem nenašla (tip pro všechny nevyžádané rádce a chytrolíny - využijte svůj talent a  zaplňte díru na trhu!). Zpětně mi to ale tak strašné už nepřijde. Nejhorší byl začátek - sešlo se toho moc: úmrtí babičky, čekání, jestli si prodejci opravdu vyberou nás, zjišťování financování, nemocný Nu, povinnosti s výměnným pobytem v práci... jakmile toto opadlo a šlo už jen o vyřizování papírů a obíhání úřadů, byla to už celkem pohádka (sice ta o kohoutkovi a slepičce, kde kohoutek byla hypotéka a já byla slepička, ale ok).

Ta pravá legrace (ze které budu mít  dost možná žaludeční vředy) teprve přichází. Na úklid a stěhování se těším - balit a drhnout věci umím, nepotřebuju k tomu návod. To, co nás ale čeká předtím, mě ale celkem straší. Byt je krásný, ale potřebuje opravit podlahy, vymalovat a předělat x drobností. Kde a jak začít? Jak to naplánovat, aby se to stihlo?  Jak vybrat nábytek, aby všechno hezky sedělo? Ve filmech je stěhování a malování vždy podáno jako největší romantika, ono to tak ale asi úplně nebude... Internete, k čemu mi jsi, když nikde nepíšeš "jak přežít opravy bytu a stěhování a nezešílet"?

Takže: přesně za 57 dní nastupuje do současného bytu nový nájemce, za 55 dnů odjíždím na tábor (to už prostě musíme být přestěhovaní), za 25 dnů nám začíná dovolená... stihneme to? 
Let's the game begin!