Milý deníčku...

Válím se jak vyvrženej vorvaň na gauči s knížkou, ale vůbec se na to čtení nemůžu soustředit - a přitom je to napínavá detektivka. Holčička v břiše sebou mrská bez ustání ze strany na stranu a tlačí do žeber. Mimo to je to bichle a blbě se mi drží (a o skákající břicho se opírá nic moc).

Jinak se nic moc neděje - zpřísňující se opatření mě nechávají chladnou - jestli je nebo není otevřenej třeba papírák, je mi dost jedno. Jenom v pátek, když jsem byla v Brně, jsem ty zavřený kšefty trochu pocítila. Cesta i odběry byly v klidu, ale k doktorovi pro výsledky jsem měla jít až za dvě hodiny. Úkol zněl jasně - nasnídat se, nezmrznout venku a zabavit se. K realizaci moc variant nebylo - takže cca 3/4 hodiny v tescu (prošla jsem úplně všechny uličky), k snídani kafe ze samoobslužnýho stánku (ale omylem sladký!) a nějaký nedobrý pečivo na lavičce venku (uvnitř všechny zrušený a venku na půlce cedulka "nesedat"), pak jsem se chvíli bavila krmením holuba a pročítáním novinek na netu a posledních 25 min jsem zabila v DM. Vlastně to uteklo, ale prostě jindy jsem poseděla v kavárně a prolezla x obchodů. Bejvávalo.

Celých posledních 8 měsíců se nese ve stejné atmosféře - všechno je jinak. Letní měsíce jsem sice roušku nosila jen do špitálu a nějaká ta randíčka podnikla, ale nic osudového. Otázkou jak moc je to ovlivněné mými hormony a do jaké míry situací ve světě. Když pominu problémy celé společnosti, tak mně covid spoustu věcí ulehčil (nemusela jsem řešit nevolnosti v práci a vyhýbání se chemikaliím v labu) a spoustu zkomplikoval (moje doktorka je pozitivní, s obavou čekám, jaká omezení budou v porodnici).

Politikům nevěřím ani slovo (opatření dodržuju a souhlasím s nimi, ale ten balast kolem...), ale absolutně věřím lékařům. Od března mě totiž nezklamali, pomohli, byli vstřícní a empatiční - jedna i druhá doktorka na mé gyndě, doktor na pohotovosti, doktorka na ultrazvuku, doktorka na urgentním příjmu, obě doktorky v Prenatalu, můj hematolog, zubařka, obvoďačka, alergoložka, náhradní gynekolog i všechny sestričky v ordinacích, na odběrech i na telefonu (omg, tolik doktorů během tak krátké doby jsem nikdy dřív neobešla). Pevně věřím, že stejný dojmy budu mít i z porodnice, i když je mi jasný, že za dané situace na mě nikdo nebude mít moc čas...

Tak zatím zas čau, milý deníčku, já jdu čekat na brífink. Celej podzim je ve jménu čekání - na brífink a na porod a oboje může přijít vlastně kdykoli...