těhotenské fňukyty-fňuk

Vypadá to, že budu teď na blogu po letech keců o nových začátcích fakt trochu aktivnější. Nemám totiž do čeho píchnout. Já vím, já vím, klídek, jo? Už jsem to slyšela stokrát - "jen počkej až se malá narodí". No, však jo - já čekám! (á propos přesně o tomhle čekání, co nám slibují zkušenější matky, psala na blogu Kristína Tormová - přesně vím, o čem mluví)

Ale já teď fakt nevím co roupama. Na praní a žehlení oblečků je ještě relativně čas, navíc to není činnost, která by mi zabrala tolik času. Víte jak - plínky jsou rovný - to není jako žehlit volánovou sukni nebo puky na dědových "kopřivácích" a ty mini dupačky, overálečky a bodýčka? Vždyť na to stačí tu žehličku položit a nic moc ani nevyčuhuje :D Schválně si pak stopnu, jak dlouho budu žehlit třeba 10 plenek nebo 10 bodýček.

Navíc ty mikrooblečky nemám kam skládat - šuplíky a poličky mi bude muset složit můj drahý. Není moc věcí, který jsem už v životě totálně vzdala - ale skládání nábytku dle IKEA návodů jo. Přitom to ani není švédsky, že? Kterej blbec neumí přečíst obrázky? Ale jo, já to z obrázku pochopím - jenže v reálu mi ty dílky do sebe pak jaksi nezapadají, vypadají jinak a vůbec!

Jako jo, naše hnízdečko lásky už taky volá po pořádném úklidu - prach se vždy nějakej najde, podlaha by si zasloužila taky pořádně vydrhnout a ne jen tak šup-šup setřít, rajčata na balkóně čekají na likvidaci, okna jsem myla před Velikonocemi... jenže zas je tu to ALE...moje malé klokaňátko začne při větší fyzické aktivitě paní matky kreslit transparent, stávkovat a plánovat demonstraci. Takže to tu debordelizuju průběžně (tedy tak, že jen co někde velmi pomalu skončím, můžu na druhým konci bez přerušení velmi pomalu pokračovat).

Uteče to jako nic a budu ještě s láskou na tu nudu vzpomínat. A nebo taky ne :D Protože 1) prostě hormony, ne? 2) jsem magor a doteď jsem si líp plánovala čas, když jsem toho měla nad hlavu, než když jsem měla skutečně volno nebo 3) nebudu mít na nějaký vzpomínání na nudu čas :D

Teď už odkládám pc - moje drahé bejby se asi zapřelo ručičkama i nožičkama do břicha a snaží se mi zevnitř odsunout notebook z klína :D


Komentáře

Okomentovat

Díky za Tvůj komentář - aspoň mám důkaz, že to někdo čte.

Populární příspěvky z tohoto blogu

nekonečný začátek

Mám pocit, že tento příspěvek píšu asi po milionté. Štve mě, že žádnej z blogů, co jsem kdysi četla už vlastně nefunguje. A vlastně tak štvu sama sebe - protože ten můj taky nefunguje, taky je 100x smazanej (a když už mi můj boyfriend oznámí, že mi zmizely články z blogu, tak to je co říct). Nj, co s tím? Díru do internetu tím neudělám, ale co takdle článek po sto letech (ano, je potřeba si během prvního odstavce hned 3x pořádně zapřehánět)? Protože jsem samozřejmě strašně moudrá, sečtělá a nevím co ještě, zahájím svoje bločkové znovuzrození citátem: Žádný člověk není ostrov sám pro sebe, každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj: smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.   John Donne To je totiž přesně ten citát, co jsem možná roky hledala. Těch pár vět, k...
CELÝ ČLÁNEK

karma

Obrázek
"Co to máš na ruce za šňůrku?" "To máš novej náramek?" "Ty s tím náramkem i spíš?" Jo, nosím kabbalah náramek. Sice jen krátce, ale není to moje premiéra. Loni v létě jsem si koupila jeden od Kapky naděje. Konce léta se se mnou ale nedočkal - prostě se rozpadl. Ten aktuální je z obchodu Mineral Bangle (takže taky tak trochu charita) a uvidíme jak dlouho vydrží. Co to ten kabbalah náramek vlastně je? Náramek Kabbalah je vlastně obyčejná červená šňůrka na zápěstí a slouží jako ochrana proti uřknutí a proti zlým silám. Kabala je jakýsi druh židovské mystiky, který se snaží oprostit od všedních starostí a přiblížit svou duši k Bohu. Ne, nespadla jsem z višně, nezačala věřit v Boha, ani žádnou magii a zlé duchy. Ani se nebojím, že na mě náramek přinese nějakou židovskou kletbu (to na internetech taky píšou). Dokonce i kašlu na to, abych měla náramek na levém zápěstí, ale nosím ho protichůdně na pravé (protože na levé mám hodinky). Nesun...
CELÝ ČLÁNEK

bylo - nebylo

Obrázek
Moje oblíbené téma - ohlédnutí zpět! Dnes je to 11 let (aspoň myslím), co jsem si založila tenhle blog a začala projekt 365. Schválně jsem si projela na exteráku fotky z té doby a je to dobrej bizár. A pozor! První fotka mýho blogu a projektu 365! Foceno prehistorickým vysunovacím Samsungem (aspoň myslím) - vidíte ty pixely? :D V mnoha ohledech se můj život za těch 11 let absolutně šíleně změnil, ale ve výsledku jsem furt stejná - ty fotky jsou samý kafe a kočky :D Mám stejnýho chlapa, stejnou práci (ok, teď mám trochu pracovní pauzu), stejnej účes, stejný telefonní číslo, stejnej počet vrtanejch zubů,... Jen mám tak nějak o jednu holčičku víc, o babičku a dědečka míň, opustil nás milovaný Edgárek, ale přibyl Bedříšek a Kočárka, přestěhovala jsem se (vlastně 2x), vyrostly mi (skoro) dva zuby, odmaturovala první třída,... Jooo, povíme si za 11 let...
CELÝ ČLÁNEK