projekt

Co si budem - někdy jsem jako máma pěkně vyšťavená. Když už mě ale bolí ruce z nošení, zvedání a vození, jsem rozlámaná z nočního kojení a ranního vstávání, představím si ty hromady mailů v distanční výuce na jaře a hned mě ty ruce bolí míň :D On žádnej úspěch není zadarmo žejo. Minimálně dva úspěšné "projekty" mám za sebou - studium na VŠ a práci ve školství. Nebojím se říct, že jsem oboje zvládla, ale nebylo to hned a zadarmo. Takže si z mateřství dělám taky takovej "projekt", kterej je občas strašně fajn a někdy pekelně náročnej :)

Hlavně je to ale projekt na strašně dlouho. Vlastně do konce mýho života, protože i když už bude Holčička velká holka, dokud tu budu, budu mít možnost jí něco předat. Uff.

Je to ale projekt, kde se člověk dočká odměny a není to jen jeden blbej diplom jako na VŠ nebo občasný odměny jako v práci. Taková odměna ale přichází denně hned několikrát - když se usměje, přitulí, krásně usne...




Komentáře

Okomentovat

Díky za Tvůj komentář - aspoň mám důkaz, že to někdo čte.

Populární příspěvky z tohoto blogu

nekonečný začátek

Mám pocit, že tento příspěvek píšu asi po milionté. Štve mě, že žádnej z blogů, co jsem kdysi četla už vlastně nefunguje. A vlastně tak štvu sama sebe - protože ten můj taky nefunguje, taky je 100x smazanej (a když už mi můj boyfriend oznámí, že mi zmizely články z blogu, tak to je co říct). Nj, co s tím? Díru do internetu tím neudělám, ale co takdle článek po sto letech (ano, je potřeba si během prvního odstavce hned 3x pořádně zapřehánět)? Protože jsem samozřejmě strašně moudrá, sečtělá a nevím co ještě, zahájím svoje bločkové znovuzrození citátem: Žádný člověk není ostrov sám pro sebe, každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj: smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.   John Donne To je totiž přesně ten citát, co jsem možná roky hledala. Těch pár vět, k...
CELÝ ČLÁNEK

karma

Obrázek
"Co to máš na ruce za šňůrku?" "To máš novej náramek?" "Ty s tím náramkem i spíš?" Jo, nosím kabbalah náramek. Sice jen krátce, ale není to moje premiéra. Loni v létě jsem si koupila jeden od Kapky naděje. Konce léta se se mnou ale nedočkal - prostě se rozpadl. Ten aktuální je z obchodu Mineral Bangle (takže taky tak trochu charita) a uvidíme jak dlouho vydrží. Co to ten kabbalah náramek vlastně je? Náramek Kabbalah je vlastně obyčejná červená šňůrka na zápěstí a slouží jako ochrana proti uřknutí a proti zlým silám. Kabala je jakýsi druh židovské mystiky, který se snaží oprostit od všedních starostí a přiblížit svou duši k Bohu. Ne, nespadla jsem z višně, nezačala věřit v Boha, ani žádnou magii a zlé duchy. Ani se nebojím, že na mě náramek přinese nějakou židovskou kletbu (to na internetech taky píšou). Dokonce i kašlu na to, abych měla náramek na levém zápěstí, ale nosím ho protichůdně na pravé (protože na levé mám hodinky). Nesun...
CELÝ ČLÁNEK

bylo - nebylo

Obrázek
Moje oblíbené téma - ohlédnutí zpět! Dnes je to 11 let (aspoň myslím), co jsem si založila tenhle blog a začala projekt 365. Schválně jsem si projela na exteráku fotky z té doby a je to dobrej bizár. A pozor! První fotka mýho blogu a projektu 365! Foceno prehistorickým vysunovacím Samsungem (aspoň myslím) - vidíte ty pixely? :D V mnoha ohledech se můj život za těch 11 let absolutně šíleně změnil, ale ve výsledku jsem furt stejná - ty fotky jsou samý kafe a kočky :D Mám stejnýho chlapa, stejnou práci (ok, teď mám trochu pracovní pauzu), stejnej účes, stejný telefonní číslo, stejnej počet vrtanejch zubů,... Jen mám tak nějak o jednu holčičku víc, o babičku a dědečka míň, opustil nás milovaný Edgárek, ale přibyl Bedříšek a Kočárka, přestěhovala jsem se (vlastně 2x), vyrostly mi (skoro) dva zuby, odmaturovala první třída,... Jooo, povíme si za 11 let...
CELÝ ČLÁNEK