ono to uteče...i když ještě ani neleze...

 "Hlavně si to miminko pořádně užívej!!! Ono to rychle uteče..." 

Tuhle radu mi opakovaně dalo několik kamarádek a kolegyněk. No, jasný...ale možná bych dodala: "A ty si zas hlavně pořádně užij dokud chodí do školky/na základku/na střední/bydlí doma..." :D

Takový to uvědomění, co si měl člověk vlastně užít, přijde vždy až už je po všem. Dost možná je to proto, že zpětně člověk vidí hlavně to hezký :D  Já se fakt snažím, ale i tak mě občas přepadne myšlenka "jo, až bude malá větší a bude chodit a mluvit..." nebo naopak "to tak rychle uteklo, já si vůbec to novorozeně nestihla užít". Pak ale jdu šnečím tempem se spícím kočárkem, venku svítí a zároveň příjemně fouká a já jsem najednou lehounká jak peříčko (poporodní kila vem čert) a myslím jen na to, jak si to užívám ! :)

Možná to zní, že mi tahle "rada" zkušenějších přijde směšná, nesmyslná nebo trapná. To právě vůbec! Naopak si ji uvědomuju i tehdy, když malá kňourá, nechce spinkat, budí se atd. Když si vzpomenu, jak rychle tyhle časy nočního vstávání a utírání pokakaných zadečků utečou, hned se mi vstává a utírá radostněji :D