Obludárium

Došla jsem k závěru, že bych potřebovala být o něco chytřejší nebo naopak o něco hloupější. Aktuální úroveň mé inteligence a paměti mi totiž komplikuje život :D Třeba dneska - byla jsem na kontrole v poradně (poprvé v porodnici) a nějak mě to intelektuálně neuspokojilo nebo jak to říct. Jako jo, co by mě na tom mělo uspokojovat, že? Ale žádná komplikovaná otázka, kolonka ve formuláři, nad kterou bych musela přemýšlet (ok, telefon a rodný číslo partnera si nepamatuju, ale jedno jsem vyčetla z mobilu, druhý z papíru). Ještě teda jméno pro chlapečka jsme moc nepromysleli, ale na něčem jsme se nakonec dohodli a asistentka se tvářila, že to prostě nehoří (haha, stejně klučičí jméno Holčičce dát nemůžem). Doktor mi neřekl novýho vůbec nic - hlavičkou dolů, zádíčka vpravo, dole se nic neděje. Doma jsem rozluštila aspoň ty 3 zkratky (13 znaků včetně čárek a dvojtečky), co mi napsal do průkazky (jo, to zas jo, moje gyndařka tam toho psala mnohem víc, ale totálně nečitelně :D). Musela jsem teda ...

"Jen počkej až..." "To já, když byla těhotná, tak...." Takový ty klasický věty, který jsou asi myšlený dobře, ale často zní spíš jako výhružky. Čekám. A co jako? Influsrandy na soc. sítích (a na soc. dávkách :D) často šokovaně oznamují světu, co je na těhotenství a mateřství strašně překvapilo, co nečekaly, na co nebyly připravené a co nového objevily. Čekám (a teď bez ironie), co tak strašlivě šokuje mě. Ne, co bude náročný a budu těžce zvládat, ale co mě fakt ŠOKUJE! Těhotenství totiž moc ŠOKŮ nepřineslo. Jako ne, že bych předem věděla, co přesně mě kdy čeká za vyšetření, co vše je třeba koupit, zařídit, jaké hodnoty odpovídají určité fázi těhotenství a tak - to jsem si prostě v průběhu prvních týdnů přečetla, dozvěděla se něco, co jsem do té doby moc neřešila, ale šok to nebylo. Bylo mi špatně, byla jsem unavená, přibrala jsem, pálila mě žáha, přibrala jsem ještě víc... někdy třeba nepříjemný, ale pořád nic šokujícího. Největší překvápko (haha, zatím - jsem v 38....