Trochu pocit zmaru. Jsem zalezlá doma a nic užitečnýho pro lidstvo nedělám. Stejně jsem to měla i na jaře - žádný dobrovolnictví, žádný darování krve, pomoc rodině, ostatním, nic. Na jaře jsem aspoň pracovala, teď maximálně peru a žehlím plenky. Nemám tenhle pocit neužitečnosti ráda, no... ale stejně žádnou super aktivitu vymýšlet nebudu. Já to jednou napravím! Jinak se mám fajn, nemusím řešit žádný vele problémy - jen blbosti. Moje (nová) doktorka je covid pozitivní, tak jdu po neděli poprvé v životě k chlapovi. O nic nejde, nějak to přežiju, ale už teď jsem z té představy zpocená až na zadku (a bůhví kde ještě). To je pro mě tak na panáka na kuráž, ale toho si teď jaksi nedám, že... Aspoň za tou rouškou trochu schovám, jak jsem rudá. Měla bych si sbalit věci do porodnice a nějak mi to nejde či co - vůbec se mi do toho nechce, no. Do toho čekám na novou úvěrovou smlouvu - snad ji stihnu podepsat do porodu... Jmenuji se Earl a na fotkách mám vždy zavřený oči (a otevřen...
