Obludárium

Vypadá to, že budu teď na blogu po letech keců o nových začátcích fakt trochu aktivnější. Nemám totiž do čeho píchnout. Já vím, já vím, klídek, jo? Už jsem to slyšela stokrát - "jen počkej až se malá narodí". No, však jo - já čekám! (á propos přesně o tomhle čekání, co nám slibují zkušenější matky, psala na blogu Kristína Tormová - přesně vím, o čem mluví) Ale já teď fakt nevím co roupama. Na praní a žehlení oblečků je ještě relativně čas, navíc to není činnost, která by mi zabrala tolik času. Víte jak - plínky jsou rovný - to není jako žehlit volánovou sukni nebo puky na dědových "kopřivácích" a ty mini dupačky, overálečky a bodýčka? Vždyť na to stačí tu žehličku položit a nic moc ani nevyčuhuje :D Schválně si pak stopnu, jak dlouho budu žehlit třeba 10 plenek nebo 10 bodýček. Navíc ty mikrooblečky nemám kam skládat - šuplíky a poličky mi bude muset složit můj drahý. Není moc věcí, který jsem už v životě totálně vzdala - ale skládání nábytku dle IKEA návodů jo. Při...

V září 1994 jsem nastoupila poprvé do školy do 1.třídy, další rok do 2., 3.,... pak přišel gympl, vysoká a mezitím práce. Prostě září, co září od roku 1994  až do loňska, dlouhých 25 let vždy pěkně šupky-dupky do školy. A najednou ne. Nikam nepůjdu. Divný. Co se v září dělá, když člověk nejde do školy? Sranda stranou - co budu proboha celý podzim dělat? Všichni kolem (rodina, kamarádi, známí) dělají ve školství a já budu celý podzim sedět doma a čekat na porod. Co s tím časem budu dělat? Jasný, musím nakoupit, vyprat, vyžehlit a nachystat ještě asi tak milion věcí... ale pořád mi toho času přijde přebytek. Strašná škoda, že se  přebytečnej ČAS nedá nacpat do skleniček, zavíčkovat a zavařit do zásoby na horší časy asi jako kompot. V zimě by se pár sterilizovaných hodinek určitě někdy hodilo. A nenaděláš nic!