Obludárium

https://cz.pinterest.com/pin/78109374779674151/ Sedím u kafe ve stejným hrnku jako je v minulým příspěvku a NIC nedělám. Mohla bych - holčička spinká, kočka spinká (dokonce i tatínek už je doma a spinká), ale místo nějaké práce si užívám chvíli úplnýho klidu. To je totiž taky kumšt - nedělat nic, když tu práci všude vidíš. Nevýhoda života na mateřské - seš víc doma a vidíš všechen ten bordel! Když ráno skoro poslepu projdeš bytem, jdeš do práce a odpo se vrátíš, něco uděláš, trochu odpočneš, jdeš třeba ven, tak je najedou zas večer a po tmě si nevšimneš toho prachu všude, špinavé trouby, vodního kamene... Takhle to prostě máš pořád na očích - tuplem když lezeš po bytě po čtyřech a sbíráš míčky. A co? Neuděláš s tím nic, protože nepůjdeš drhnout troubu nějakou žíravinou, když ti tu běhá batole a všude strká prsty, křupky a nevím co ještě.  Občas mě ten nekonečnej brajgl fakt vytáčí, ale takovou tu úklidovou OCD v sobě potlačuju. A hlavně furt něco uklízím :D Snažím se ale rozumně, p...

Hahaha! Pěkně jsem se na nějaký psaní zas vykvazjla, co? A to se u nás spí po o (jen výjimečně před) už pár měsíců normálně v postýlce!!! Strašně to letí - člověk chvíli nemá čas na blog a to dítě jinak spí, jí, CHODÍ, má asi tak milion zubů a umí asi tak 3 miliony věcí!(třeba se strašlivě vztekat) Ty batolecí emoce a crazy nápady jsem šílený, ale nemůžu říct, že je to teď lehčí nebo těžší než před rokem (to jsem pořád jen řešila uspávání a následně hlídání aby se neprobudila). Zítra jdu po nějakých 2 letech doučovat chemické výpočty - hlídat bude babička a doufám, že to obě přežijou... a já, že si vzpomenu na všechny vzorečky. Předpokládám, že se při mým tempu ozvu až půjde holčička do školy nebo tak nějak :D

Za posledních x měsíců tu mám zase několik rozepsaných příspěvků. Prostě není čas. Nebo jinak - je fůra času, ale v blbou dobu, na blbým místě, s mobilem ve zmrzlé ruce apod. Aktuálně ale zažívám něco jako vánoční zázrak - už po několikáté za poslední 2 týdny se mi podařilo zaparkovat spinkající kočárek v ložnici u otevřeného okna. No a já tu sedím u kafe a tak trochu nevím co by... Fakt mateřská DOVOLENÁ. (Podotýkám, že se to za uplynulý rok tolikrát nestalo...i když svýho času jsem si venku u spinkání četla.) Hlavně to nezakřiknout (napsala a vyděšeně se mrkla na videochůvičku). Psaní blogu mě vždy bavilo - něco jako pokecat si s kámoškou :D Taky jsem nejvíc psala v době, kdy jsem na kámošky (a ony na mě) moc neměla čas (celkem velkej úvazek v práci a velká těžká koule na noze v podobě všech těch povinností na VŠ + dojíždění a normální život). V něčem je to teď podobné. Taky na kámošky nějak nemám čas. (Nebo ony na mě?) Zrovna včera jsem se viděla s kámoškou, kdysi asi nejlepší, po p...

Tak! A léto je v čoudu. Ok, úplně ne - ještě zbyteček srpna a září a to že je dnes šeredně neznamená, že už hezky nebude...ale končí prázdniny = končí léto a nenaděláš nic. Počasí je vlastně krásně šeredný - jako stvořený pro válení s knížkou. Válím se (! v 11 dopoledne!), ale s tím mým lidským klíštětem na hrudi a knížku jsem nechala vedle. Na netu nic není, tak po 100 letech píšu na blog. Klasicky jsem za léto rozepsala asi 10 příspěvků a houby...to už asi jinak nebude :D Co je jinak novýho?  > Triliarda věcí mě štve a triliarda věcí těší, tak se to nějak vyvažuje.  > Ráda teď používám číslovku triliarda. > Dnes jdu na 2.dávku očkování. > Klíšťátko má 3/4 roku, 4 zuby, umí zavolat na kočku, snaží se lézt a sedět a nejde jí to a přesedlali jsme nasporťák. > Od září máme velký plány - chodit na kojenecké plavání a snad i cvičení - dá-li pán bůh a nebude zas lock down a klíšťátku se tam bude líbit, tak třeba konečně poznám nějaký místní maminy. Uvidíme. A co vy? ...

Skončil lock down, "vše" by mělo být jako dřív a přitom vlastně vůbec není. Taky vám to tak přijde? Všechno a všichni jakoby nemohli trefit do těch původních kolejí. Celá republika se nemohla dočkat otevření hospod a restaurací - a pak sedím během krásného odpoledne na zahrádce v kavárně a kromě nás jsou obsazené dva stolky a uvnitř není nikdo. Jak je todle možný? Lidi šetří na Chorvatsko asi. Hlavně ve svým okolí teď pozoruju jakýsi "postlockdownový" stresový syndrom. Možná je to vedrem, možná najednou plnějším MHD a obchody, možná tím, že 90% mýho okolí dělá ve školství, kde se dohání nedohnatelné a finišuje současně. Netuším. Tak jak tak, jsem za poslední 2 týdny slyšela od tolika lidí, že nestíhají, jsou ve stresu, mají toho plný kecky apod. až to hezký není. Kéž bych vám tak mohla nějak pomoct... Já nic, já jsem na dovolené (taky jsem úměrně tomu opálená :D) a chvílemi fakt nevím do čeho píchnout... (že bych ale celý dny jen ležela s koktejlem v ruce a knížkou ...

Jako jo v minulém článku jsem si trochu odplivla. Ale spousta věcí mě i těší :) Když pominu to nádherné miminko (což je dost těžký pominout), tak mi mateřská dala pár nečekaných věcí. 1) mám čas koukat kolem sebe. Přece jen, když jde ráno člověk polospící do práce a odpoledne vyfluslej z práce, moc se kolem sebe nedívá. A přitom je hlavně takhle na jaře příroda tak zajímavá! Jeden den pár pupenů, druhý den strom obalený květy. Jooo, ale když chodím cca od ledna většinou 2x denně ven, tak prostě vidím divy! Letos jsem si to jarní probouzení užila se vším všudy! (Taky ale všechny ty lednový mlhy!) 2) zautomatizovala jsem většinu domácích prací (mám teda dost pomocníků - bez sušičky, myčky a robotickýho vysavače by to bylo o dost náročnější) a nemám z domácnosti moc pocit zmaru (spíš furt hledám mouchy, co bych kde vylepšila) 3) sice mám pořád nějaký těhotenský kila nahoře, divně opálený ruce a čelo a vlasy většinou zamotaný do účesu připomínající starej vypelichanej mop, ale mám pocit, ž...