A tak někdy to pomůže...postěžovat si...
Všichni si stěžují. Všude a na všechno. Fakt hrůza hrůz - vzít si třeba do obchodu roušku nebo odejít v 10 večer z hospody. Člověk by čekal, že si po jarních zážitcích bude někdo vážit otevřených obchodů a hospod...a houbelec. Jako jo, já si taky stěžuju. Na to, že si ostatní stěžují a obecně na cokoli v tom zvláštním bezčasí, co teď zažívám. A víte co? Já můžu! Jsem přece těhotná. Na to, že je už bejby čelem natočeno ke startovní čáře a přibírá ještě rychleji než já (a to je co říct!), jsem tuhle magickou výmluvu zas tolikrát nepoužila (přijde mi to blbý a nefér ke všem, co těhotní už/ještě nejsou nebo nevlastní dělohu), ale aspoň tady na bločku si to jednou dovolit můžu, ne? V některých případech to prostě ani nestojí za tu námahu - to máte fůru práce navíc: naštvat se, zrudnout, vypustit několik peprných nadávek, říct to všem, které potkáte, napsat nějakej vzteklej mail, napsat útočnej monolog na FB a pod ním reagovat na všechny podobně vzteklý komenty... Stojí to za to? Nestoj...