Máma se vrací

Od posledního příspěvku utekly skoro 3 měsíce. Mezitím jsem rozepsala při večerním kojením asi 10 článků na mobilu a nedopsala. Všechny byly na jedno brdo - jak je letošní rok divnej, co nám covid dal a vzal a jak je mateřství jak jízda na horské dráze... Prostě kecy. Jenže můj život se točí jen kolem mateřství a covidu. Covid je v ČR cca rok a cca před rokem jsem taky otěhotněla. Nijak to spolu nesouvisí, ale navždy to bude nějak spojený.

Často se někde píše, že mateřství otočí člověku život o 180°. Nevím, jestli to není malinko přehnaný, ale je pravda, že na spoustu věcí se člověk předem nemůže nijak připravit (už jsem tu kdysi psala o tom spaní do zásoby). 

I teď jako mámu mě dost irituje - skoro až uráží - takový ty hlášky jako "mateřství je nejvíc" a "kdo se nestal mámou, neví co je život" apod. Jsou i jiný životní cíle a poslání. A hlavně ne každej může být mámou. Lidi si prostě nevidí do huby a říkají věci, co nejsou na místě. 

Na druhou stranu zas kdo neví, jaký to je - být pro někoho 24 hod denně, 7 dní v týdnu 100% k dispozici, měl by taky trochu držet hubu a krok.

Takový já mám mateřský moudra!

Třeba ještě někdy napíšu (když zbyde večer čas a nebudu zrovna vařit/žehlit/kojit/přebalovat). Hlavní je nedávat si velký cíle (= chtít napsat dlouhý článek).