Valentýn

Valentýn - svátek, který lidi (nebo aspoň Čechy) rozděluje stejně jako letošní volba prezidenta. Jedna velká část slaví a hrozně to řeší, druhá velká část zásadně neslaví a ještě na existenci svátku nadává a třetí malinká část zahrnuje ty, kterým je to jedno, kteří tak nějak slaví a neslaví v jednom. (Ta podobnost s volbami je do očí bijící.)


Patřím do té třetí skupiny (ale pouze ohledně Valentýna, na prezidenta přece jen názor mám) a můj boyfriend naštěstí taky. Jistou dávku romantiky má, chtě-nechtě, ráda každá žena a já nejsem výjimkou. Obří romantická gesta mě ale děsí a přivádí do rozpaků. Cestička z růžových lístků vedoucí k posteli by mě možná dokonce naštvala (Proč ničí ty krásný růže? Kdo to bude uklízet? Co kdy to nadělá fleky? Si myslí, že mě oblbne romantikou, když mě chce jen dostat do postele?).




Loni mi boyfriend předal valentýnský dar - tři bonboniéry - se slovy: "V Hrušce (sámoška hned naproti našemu domu) kytky neměli, tak jsem vzal radši víc čokolády." a já mu dala asi pusu (protože si na nic hodnotnějšího nevzpomínám).


Letos jsme se na Valentýna taky celkem předvedli - já mu udělala míchaná vajíčka s obrázkem kečupového srdíčka, a protože jedno srdce je po 11 letech vztahu málo, přidala jsem další srdce vyskládané na talíři z papriky. On se zastavil v Hrušce a koupil výběr sušenek, čokoládiček, buchtiček a pitíček, kterých si tam všiml poprvé (mohli bychom z placu udělat inventuru, ten obchod máme prolezlej skrz na skrz).




Láska přece není o materiálních darech, ale o těch duševních (i když ty materiální jsou taky moc fajn a někdy je ujídám tak dlouho, dokud nezůstane jen obal a upatlané prsty). Druhý den jsem se s plnou pusou sedíc mu na klíně zeptala, jestli si nemám sednout vedle, jestli nejsem moc těžká. "Ne-e, ty můžeš přibrat třeba 20 kilo a mně to vadit nebude, když budeš šťastná. Jen nesmíš začít mít čokoládu radši než mě." 

Žádný strach - prvně jsi Ty, kočka a až pak čokoláda :D


Žádné komentáře :

Okomentovat